Meziválečné období

V roce 1921 zbudovala obec s pomocí přispěvků občanů  pomník padlým v 1. světové válce. Rok nato byly instalovány ukazatele cest a další rok přistoupila obec k úpravě návsi a vybudování kanalizace, která odváděla dešťovou vodu z návsi do rybníka.

Při sčítání lidu v únoru roku 1921 bydlelo v Osvračíně 732 lidí, z toho bylo 713 Čechů    a 19 Němců. Ve vsi stálo 124 obytných domů  s 176 byty. K římskokatolické církvi se hlásilo 709 občanů, 1 k  československé církvi 2 k českobratrské, 3 lidé byli židov-ského vyznání a 17 lidí bylo bez vyznání.

Od roku 1922 začal psát Pamětní knihu obce (kroniku) řídící učitel Ferdinand Mrazík.

Návrh na zavedení rozvodné sítě elektrického proudu nejdříve nebyl schválen zastupitelstvem obce. Proto se rozhodl majitel velkostatku Ondřej Ziegler nechat vybudovat na svém pozemku transformátor a už v prosinci 1923 bylo možno svítit elektřinou v budovách panského dvora a zámku. V obci bylo založeno elektrárenské   družstvo. Zájemcům o připojení k  síti okamžitě uhradila přípojku obec, kdo se chtěl připojit později, musel tak učinit na vlastní náklady. Za tímto účelem si obec vypůjčila peníze u staňkovské spořitelny a dne 12. 4. 1924 se mohlo svítit  elektřinou v celé obci. Rok nato byl opraven dřevěný most přes Zubřinu a proběhla oprava kostela a varhan.

V roce 1926 byla dokončena silnice k Mimovu a uvažovalo se o jejím pokračování do Kolovče.

V roce 1930 byla odvodněna pole na hranici s Mimovem. Obec podala v témže roce žádost o zřízení pošty, za kterou intervenovala hlavně správa velkostatku a podnikatel Ludvík Martínek. Ondřej Ziegler nechal uvolnit bývalou prádelnu a s přispěním obce, spořitelního spolku, správy velkostatku a s pomocí Ludvíka Martínka, ji nechal přebudovat na poštovní úřad a byt pro poštmistra. Pošta naproti faře byla slavnostně otevřena dne 1. 8. 1930.

I v naší obci se objevila vymoženost – telefon. Nechali si ho připojit: Ondřej Ziegler do zámku a do kanceláře velkostatku, Antonín Martínek a četnická stanice v č. p. 26.

Služby

Dobře prospívající zemědělství umožnilo na začátku 20. století založení a úspěšný provoz živnostem a řemeslníkům (tzv. pomocným službám). V Osvračíně byly provozovány čtyři obchody smíšeným zbožím (U Čadů, U Blochů, U Šimánka a U Skladníků). Všechny velmi dobře prospívaly. Kromě obchodů zde fungovaly čtyři hostince U Kochmanů (kde se scházeli „socialisté“), U Sklenářů (sedláci), ostatní U Bevlů a U Flieglů.  U prvních dvou byly sály, kde se pořádaly četné zábavy a plesy. V létě se hrály kuželky, v zimě mariáš a „voko“.

Obecním kovářem byl pan Hrbáček a u velkostatku kovář Procházka.  Kolařské řemeslo provozoval kolář Houdek a sedlářem byl pan Šilháček, který pracoval i pro velkostatek.  Chléb a pečivo pekl i rozvážel pan Kruml.  Obuvnictvím se zabývala rodina Bufků. Měli mnoho zákazníků nejen v Osvračíně. Masem zásobovali ves dva řezníci:  Sklenář  a Abraham (u Bevlů).  Zeleninou panský zahradník.  Ve vsi šili tři krejčí: Kraus „Štědrák“, Kočíček – Harmáček (padl v 1. sv. válce) a Kaigl.  Dobře si vedl i mlynář Holub i menší mlýn pana Hakla v Mimově. Cihlami zásobovaly ves i okolí dvě cihelny: „panská“ (na levém břehu Dravého potoka) a druhá na Pihlíčku (na místě dnešního lesíka).  Dobře prosperovala i družstevní mlékárna, kterou založili místní sedláci. Sýrárna byla v č. p. 37, jejíž kvalitní výrobky odebíraly    i okolní obce.  Zvýšená životní úroveň obyvatel Osvračína poskytovala dobrou obživu i staviteli Josefu Wiesnerovi, Josefu Lehánkovi  a zednickému mistrovi Petru Štastnému. Doškové chalupy rychle mizely a na jejich místo nastupovala obytná stavení v tehdejším stylu.  Současně hospodáři přestavovali i hospodářské budovy  na  účelnější a rozměrnější a doplňovali svá hospodářství o nové stáje, vepříny aj. Dobře se dařilo i místním tesařům (Hruškovi, Palečkovi a dalším).

V listopadu 1930 byl dokončen betonový most přes Dravý potok namísto původního dřevěného mostu.

O rok později byla upravena cesta ke dráze, kam byl navezen kámen z lomu Pod zámkem. Práce prováděli nezaměstnaní dělníci s pomocí dotací od státu. V roce 1932 bylo zavedeno veřejné osvětlení u cesty ke dráze. V té době ještě obcházel ves ponocný od 10 hodin večer do 3 hodin ráno. Každou hodinu vytruboval.

V roce 1936 byly při zemních pracích v č. p. 38 nalezeny podzemní chodby v hloubce 2,5 m.

V polovině 30. let se zvýšila  nezaměstnanost, byli propouštěni dělníci ze Škodovky, z holýšovské      a staňkovské sklárny i z  Nýřan. Nezaměstnaní pracovali na stavbě silnice do Močerad a ke dráze za podporu 10 Kč na den. Původní silnice do Chotiměře, která vedla ke Kalvárii, byla vedena přímo k lihovaru. Ve vsi bylo 11 majitelů radiopřijímače.

Krize s sebou přinesla zadlužování některých obyvatel a exekuci jejich majetku.